Představte si, že pozorujete chlapce jedoucího s vámi v autobuse. Nemusí to být zrovna model světa, ale určitá věc vás na něm zaujme. Jenomže, vystupuju o několik zastávek dříve, aniž by se na vás nějak víc usmál nebo mrkl (:D). Ale vy, po několika dlouhých sekundách vnitřího boje a sbírání sebedůvěry a odvahy, zvednete ruku a ve chvíli, kdy autobus projíždí kolem něj, zamáváte a usmějete se. Potom následují zlomky sekud, které se neskutečně vlečou a vy doufáte, že dotyčný na vás nebude koukat jako na kus psího lejna. Najednou však uvidíte, ža jeho roku se také zvedá a na tváři se mu objevuje místo nachápavého výrazu úsměv.Vím, je to nic. Nic to nezamená. Ale v tu chvíli to přece každýho tak hrozně moc potěší. A přitom stačí jenom tak málo a je to tak jednoduchý. Takže holky, hlavu vzhůru a hrrr na ně!
Přeji vám v této (i v jakékoli jiné) oblasti mnoho zdaru!
PS.: Ruším soutěž o mixér. U Vodvi to máte všichni marný. Je to prostě milovník Chucka Basse a nikdo s tím nic neudělá... Je mi to vážně líto, pánové...
Žádné komentáře:
Okomentovat